Jak s popelnicemi?
Únorové vydání našeho obecního zpravodaje nám v redakčním článku umožnilo pohled do problematiky a cen sběru a likvidace odpadů z našich domácností, které má každé město a obec povinnost zajišťovat. Příliš veselé čtení to není a obavám se, že ani závěrečný apel v článku na naši větší odpovědnost při třídění a omezení vzniku svého odpadu situaci příliš nezmění. Domnívám se však, že přesto existuje cesta jak usetřit a zároveň snížit pokutovaný nepříznivý nepoměr nedostatečně tříděných odpadků ve prospěch lepšího třídění. Jak jinak než “přes peníze”.
Proto jen pro orientaci: Obec má na výběr dvě možnosti jak odpadové hospodářství organizovat.
-
Určit paušální poplatek za provoz pro každého občana,tak zvaného poplatníka, hlášeného k trvalému pobytu v obci a majitele chaty, kteří vystupují vůči úřadu každý sám za sebe. U tohoto způsobu mají pak být všechny “popelnice” veřejné a občan by měl mít možnost odložit odpadky do kterékoli z nich.
U tohoto způsobu jsou tedy, až na jednu u nás použitelnou výjimku, povinni platit všichni úředně hlášení v obci bez ohledu na to zda zde i skutečně bydlí či pobývají, tedy systém využívají a naopak obec nemá možnost vybrat poplatek od těch, co zde sice skutečně bydlí, systém využívají, ale jsou hlášeni k pobytu jinde. Občané také při něm nejsou, kromě svého svědomí, nijak motivováni k poctivému třídění. Druhá je pak možnost:
Poplatek za odpad z nemovitosti.
Ke každému obydlenému domu je přidělena či majitelem přiobjednána další přiměřeně velká popelnice. Poplatek je pak za každé její vyvezení, které se pro konečné vyúčtování sčítají. Jeho výše je vypočtena podle jejího obsahu. Obyvatelé domu, bez ohledu kde jsou úředně hlášeni k pobytu, se tak stávají poplatníky v systému od kterých majitel domu vybere jejich podíl na ceně odvozu a odvede ho po vyúčtování jako jeho Plátce obci.
Je to konečně návrat k přirozenému chování, kdy u drtivé většiny zboží i služeb platíme pouze za to, co jsme si koupili či jsme využili. Každý z nás známe jak bezstarostně se chováme máme-li paušál na př. na neomezené volání a data na telefonu a jak naopak úsporně, pokud máme platit za každou využitou minutu či kB dat. Proto bychom se zřejmě i podvědomě snažili aby naplnění “placené popelnice” s odpadky trvalo co nejdéle a mohli jsme vynechat jeden svoz a vše využitelné jsme odkládali do těch “zadarmo”. Nejenže bychom tak ušetřili sami, ale snížily by se i pokuty za špatný poměr druhů odpadu.
Naše obec má vyhláškou sice zaveden způsob první - paušál, tedy platit všichni přihlášení stejnou částku. Ovšem jeho provádění a evidence, kromě poplatku, nese do značné míry znaky systému druhého, adresného.
Jistě, je to tak přehledné, přirozené. Ale kombinace obou systémů pak způsobí, že dům s jedním či dvěma obyvateli platící 800 či 1 600 Kč zdánlivě “svoji” popelnici k odvozu naplní jen z části ale nedovolí sousedovi z domu se stejnou nádobou, ale sedmi lidmi v domácnosti platících 5 600 Kč, jeho přebývající odpadky do té “svoji” přisypat. Odložené vedle pak popeláři neodvezou a tak taštičky ihned plní tu právě vysypanou. I takových absurdních situací jsem byl za svojí aktivní činnosti svědkem.
Soudím, že ani vyhláška obce zavádějící režim nakládání s odpady, psaná málo srozumitelným úředním jazykem, opakovaně obsahující statě nepoužitelné v naší obci a vyžadující k porozumění vyhledání znění dalších 14 odkazů na příslušné další zákony, nepřispívá k tomu, aby z ní běžný občan pochopil jak zaváděný systém funguje, jaké v něm má konkrétní povinnosti a jaké další možnosti.
Budiš však zastupitelům poděkováno, že při udělování výjimek osvobození od poplatku brali v úvahu zejména sociální hlediska a obecnou slušnost. Bohužel při jejich uplatňování v důsledku kombinace systémů vznikají nejasnosti, které mohou působit až urážlivě.
Ivan Novák